Vystudujete medicínu a stane se z vás lékař. Lékař je od slova léčit a tak si představujete, že budete léčit a pomáhat potřebným. Pracujete, složíte zkoušku (atestaci), která vám umožní samostatně pracovat, a odcházíte do ambulance. Ambulance vám umožňuje do jisté míry skloubit to, co umíte, s tím, co lidé potřebují, a tak s nadšením budujete co nejlepší péči, hledáte hezký prostor, píšete pacientům rady na stránky, organizujete systém objednávání, způsoby komunikace s pacienty, prostě co nejefektivnější práci ordinace. A pak najednou začnete koukat…Věty  “toto mě trápí” se proměnily v “tohle se mi nelíbí”, “tohle tam nechci” a “já chci tohle a ono a vy mi musíte vyhovět (hned!), protože si platím zdravotní pojištění”. Anebo: “Nic mi není, ale říkali v televizi, že máme chodit na prevence”. Anebo: “byli jsme v lékárně a ve stanu a tam nám pan doktor/ paní doktorka řekli, že máme jít někam na kožní”. Ale lidi!!! Nikdo ty doktory, kteří se o vás mají starat, nezajistil!! A lékaři zatím ze svých praxí odcházejí a odcházejí...No a vy pořád držíte a snažíte se pomáhat a lidi se na vás stále více valí a jsou stále více nervózní a vytočení, protože nedostávají to, co chtějí, a to hned. A ti, co to opravdu potřebují, protože mají skutečnou nemoc, ti mají s vámi soucit a vidí ty ostatní, kteří toho doktora přece taky potřebují a jsou předběhnuti těmi, co jen křičí a mají nárok, a vy nemáte možnost to ovlivnit, protože pojišťovny a lidé upřednostňují objednávkový systém, a ten to neposoudí. A vy ani neřeknete: “Proč jste nepřišli dřív?” Vy víte, proč... No a pak jedna zdravotní pojišťovna, která by vůbec nemusela existovat, protože nechce léčit, vám strhne úhradu za léčbu, protože chce ušetřit. Na lidi se tváří, jak je o ně postaráno, doktory pokutuje. A vy už dávno nechodíte do práce rádi, i když tu práci máte rádi…Je toho na vás najednou víc než jste schopbi unést. Díváte se, kolik doktorů odejde rovnou “z ordinace do kremace”. A pak přijde ten okamžik zlomu. Vy sami najednou křičíte: “Už dost, já už nemůžu!” A odcházíte ve směru tečny…(vstříc snad klidnějšímu životu, tentokrát v roli lékaře - zaměstnance).